NATAŘI

 

1.) Kdo jsou Nataři?
Nataři nejsou žádný hráč, nýbrž účet s natarskými vesnicemi.

2.) Proč na mě Nataři útočí?
Nataři neútočí na každého, nýbrž jen na toho, kdo jim vzal vesnici. Pravděpodobně Tě jen vyšpehovali.

3.) Proč mě Nataři vyšpehovali?
Nataři vyšpehovali každého, a to proto, aby na sebe upozornili .

4.) Jaké mají Nataři jednotky? .
Česká verze je zde, chceš-li německou, podívej se na německé FAQ .

5.) Jakou sílu mají tyto jednotky?
Momentálně je síla Natarů ještě záhadou. Ještě nevíme, zda bude jejich síla vůbec zveřejněna. Nicméně můžeme o tom spekulovat, jelikož již existují nějaké ty reporty.

6.) Jak můžu hrát za Natary?
Nataři nejsou obyčejný národ. Nemůžete se registrovat za Natary.

7.) Proč mají Nataři najednou jen jednu vesnici? 
Hráči na serveru dobyli natarské vesnice (z čehož jsou Nataři samozřejmě naštvaní) a proto mají Nataři už jen jednu vesnici.

8.) Kde můžu zjistit, jací hráči mají natarskou vesnici? 
Pokud jsou již Nataři ve hře, ve statistikách přibude nový bod DS. Tam můžeš vidět, jací hráči vlastní natarskou vesnici, na kolikáté úrovni je Div světa a tak dále.

9a.) Můžu hlavní natarskou vesnici vykatapultovat? 
Ano, stejně jako každou jinou vesnici (upraveno).

9b.) Co se stane s chycenými jednotkami?
Předpokládám, že si s nimi Nataři budou chvíli hrát a pak je propustí na svobodu (pozn. Inferna: Nataři mají pasti)

10.) Jak zjistím polohu natarských vesnic?
Zadáš do statistik ''Nataři'' a pak už je máš ve vesnicích vypsané, případně klikneš ve statistikách na ''Div světa'' a tam jsou i obsazené natarské vesnice.
 

 

 

HISTORIE NATARŮ

 

V zapadlém koutě virtuálního vesmíru, pod laskavými paprsky mírumilovného slunce se vyhřívala jedna planeta. Nebyla nijak výjimečná. Ničím nevybočující z řady těch, co jí jsou jako vejce vejci podobné. Ovšem v něčem se přeci jen od ostatních lišila. Dala vzniknout životu. Životu tak rozmanitému až zrak přecházel. Na jejím povrchu byl pevně usazen pouze jediný kontinent, jemuž historie dala jméno Traviland. Po celé své šíři byl pokryt lesy, skalnatými horami i úrodnými údolími. Hvozdy byly plné zvěře, rostlin, hub a keřů. A nad tím vším se do dech beroucí výše vzpínaly tajuplné stromy, které z dlouhé chvíle vykrajovaly své listy do stovek různých tvarů, kulatých, srdcovitých, ale i špičatých trnů podobných jehlicím.

Bylo by škoda, kdyby jedinými obyvateli tohoto rajského světa byla pouze zvěř a rostliny. Po pláních Travilandu se však pohybovali také drobní, avšak velmi důležití tvorové − lidé. Po mnoho věků se dělili na tři národy, Germány, Galy a nejstarobylejší národ Natarů. Panoval mezi nimi mír, všechny dávné bitvy byly dobojovány a pro nové války se ještě meče nekovaly.

Galové byli pravými syny své země. Jejich pečlivě upravené plnovousy a vlasy spletené do dlouhých copů ostře kontrastovaly s dalším jejich poznávacím znamením, zablácenými botami. Rádi se celé dny věnovali obdělávání svých úrodných polí. Do zlaté barvy dozrávající pšenice osvětlené podvečerním sluncem byli přímo zamilováni. Jejich mlčenlivou povahu ale dokázaly prolomit například vášnivé debaty o desítkách různých druhů hlíny, kterou těžili ve svých hliněných dolech. Vydejte se s Galem do lesa a dozvíte se vše o stromech, jejich plodech či nemocech, lišejnících ale také o sekerách a pilách. Dřevo je totiž pro Galy další ze životních lásek. Z dřeva staví své obranné palisády, galští řezbáři z dřeva vyřezávají hračky pro děti a stovky dalších nezbytností. Z dávné historie se však se jménem Galského národa spojují úctyhodné legendy o hrdinných obráncích, schopných položit život při bránění svých vesnic.

Germáni jsou od přírody většinou světlovlasí, s rozcuchanými vlasy i vousy a jejich roztěkaný mírně nepřítomný pohled neustále mimoděk sleduje celé okolí. Pravou ruku mají povětšinou přilepenu temnou zaschlou krví ke svému meči. To ale neplatí o všech Germánech, neboť někteří mají na meči přilepenou levici. Když potkáte Germána v krčmě, nepřehlédnete ho. Je totiž zdrojem nepřetržitého rámusu, halekání a divných vtipů, kterým se směje jen on sám. Přitom však neustále sleduje sebemenší náznaky urážek a okamžitě vyvolává hádky a potyčky. Jestli máte pocit, že nejhorší je setkání s Germánem v hostinci, tak jste na krutém omylu. Zjistíte to, jakmile Germána potkáte sami v lese. Z takového setkání si odnesete ještě daleko horší pocity, které se většinou točí okolo myšlenky, že těch posledních 15 kopanců jste dostali zbytečně. Zato Germán si z vašeho setkání odnáší vaše peníze, boty a medovinu. Proto také dávné písně a pověsti Germánů vždy opěvovaly dravé útoky, ve kterých jejich dávní předkové obzvláště vynikali. Germánské nájezdy byly v dřívějších dobách hrozbou pro každého pána a jejich útočná síla se mohla skvěle měřit i s proslulými galskými obránci.

Nad oběma národy vládl pevnou rukou nejstarší z národů. Nataři ovládali celý Traviland, v každém koutě světa se projevovala jejich síla ale i krutost a bezohlednost. V těch dávných dobách ovládali prastaré síly, které nebyly doposud překonány. Natarští válečníci používali propracované bojové taktiky, cvičili nejlepší útočné jednotky a budovali nejděsivější válečné stroje, jaké kdy Traviland nosil. Díky tomu také ovládali téměř celé území a ostatní národy jim musely potupně sloužit. Pradávná natarská města byla o mnoho větší, než tehdejší galské a germánské vesnice. Nejen díky své rozloze a propracované infrastruktuře, ale i jejich stavby dosahovaly oproti ostatním národům závratných výšek. Nataři postupně předávali oběma ostatním národům nejlepší dary ze své studnice vědomostí. Přesto, nebo snad právě proto, se po celé dlouhé věky nad natarským národem vznášelo temné proroctví o zkáze a zapomnění. Vše začalo, jak už to tak bývá, velmi nenápadně.

Odněkud ze zapomenutého kraje, či snad z neobjeveného ostrůvku uprostřed oceánu, přišel na pláně Travilandu národ Římanů, a jemu v patách se do kronik sápal i čas velkých změn. Římané byli neuvěřitelně zručnými stavebníky, místy se dokonce zdálo, jakoby dokázali najednou pracovat na stavbách a zároveň obdělávat svá pole, což je ale samozřejmě jasný nesmysl. Rychle si vydobyli mezi ostatními národy své místo a respekt. Ovšem hrdý národ římský nechtěl hrát pouze vedlejší roli a přidat se po bok utiskovaných Galů a Germánů. Jejich velitelé dlouho tajně osnovali pečlivé plány na svržení natarské nadvlády, zatímco římští válečníci pilně studovali všechny natarské dovednosti. Kromě toho Římané mezi sebou živili kastu tajemných Senátorů, jejichž čas měl brzy přijít.

Jakmile Římané dosáhli úrovně Galů a Germánů, rozhodli se otevřeně proti Natarům vystoupit. Ti na něco podobného nebyli vůbec připraveni. Natarský vládce Vil-Enin narychlo svolal Velký Řádný Sněm Natarů, známý pod zkratkou VŘSN. Na něm začali horečnatě rokovat o nové situaci a vymýšlet jak nejlépe Římany uklidnit. Natarští náčelníci, zcela nepřipravení na jakékoli ohrožení svého výsadního postavení, však udělali dvě zásadní chyby. Zaprvé na svůj sněm nepozvali galské ani germánské velitele, kterých se to pochopitelně velmi dotklo. A zadruhé, ve svých narychlo vytvořených plánech počítali s jejich bezmeznou podporou.

Ovšem ve stejnou dobu vyslali Římané za galskými náčelníky a vůdci germánských kmenů své nejzkušenější vyjednávače, Senátory. Tito bělovlasí muži se po dlouhé roky zdokonalovali v tajných římských uměních rétoriky a marketingu a nyní dokázali své znalosti beze zbytku využít. Dříve než Natarští náčelníci dohodli svůj Čtvrtý bleskový akční plán, přidali se Germáni a Galové na stranu Římanů. Vytvořili trojspolek, který měl jako jediný cíl ukončení nadvlády Natarů nad Travilandem.

Byla z toho slavná Půl stoletá válka která všem národům způsobila mnoho ztrát. Římané, Galové a Germáni se díky svým rozdílům dokázali velmi dobře podělit o všechny válečné úkoly. Jejich rekové se vzájemně předháněli v hrdinských činech. Když se Nataři pokusili o útok, číhala na ně skvěle vycvičená galská obrana a zároveň na útočníka okamžitě zle dorážely germánské a římské útočné voje. Postupem času se Nataři se museli čím dál více bránit, protože trojspolek získával drtivou převahu. Mnoho natarských velitelů na vlastní kůži poznalo, že je pozdě začít opevňovat svá sídla, když z dálky již duní dusot útočících koní a ohnivé katapulty se na obzoru ohlašují chuchvalci černého dýmu. Čas určený pro tuto válku se krátil a nevyhnutelné se stalo skutečností. Nataři byli po bezmála půl století válečné vřavy definitivně poraženi, poslední natarská vesnice byla vydrancována a vypálena.

Kameníci byli připraveni tesat na náhrobky nápisy Natar-Hrdina, ale chyběli pozůstalí, kteří by mrtvým tyto náhrobky kupovali. Z bývalé slávy zbylo Natarům jen přístavní Zlaté město, nedobytná námořní pevnost na samém okraji světa, kam i nejrychlejší jezdci putují několik dní a pro katapulty to znamená cestu nejméně přes dvě neděle.

V dobách po ukončení Půl stoleté války bylo málem naplněno temné proroctví o zapomenutí natarského národa. Odlesky bývalé slávy zůstávaly už jen ve strašidelných historkách starých bab, tuláků a správců diskusního fóra. Mezi desítkami pověstí o zkáze Natarů přežíval pouze jediný příběh o naději. Vyprávěl o ruinách třinácti malých vesniček, které jsou roztroušeny po celém Travilandu, jako rohy tajemného obrazce. Tyto ruiny byly podle pověstí ukryty v opuštěných údolích uprostřed těch nejhustějších lesů a pouze ony mohly sloužit pro záhadné stavby, jejichž smysl zůstával skryt pod rouškou mystéria. Zahaleny mlhou, šerem hustých houštin a opředeny prapodivnými kouzly čekají na znovuzrození slavné natarské říše. V těchto ztracených usedlostech žijí prý poslední potomci Natarů ukrývající střípky vědění svého národa. Připravují se na znovupostavení Divu světa a opětovné ovládnutí Travilandu. O této stavbě se dochovalo jen málo skutečných svědectví. V legendách přežívají jen kusé zprávy o ukrytých stavebních plánech, bez nichž nelze o této velkolepé stavbě ani uvažovat.

Vítězné národy po návratu z Půl stoleté války ihned zapomněly, že hlavním důvodem jejich vítězství byla jejich spolupráce. Velmi brzy po slavném vítězství převážily jejich vzájemné rozdíly. V případě Římanů to byla zejména touha po moci a rozšiřování počtu obyvatel jednotlivých impérií. Po jednom z nejvýznamnějších římských velitelů té doby, slavném Popkarionovi, se tento trend dodnes nazývá popkařením. Germáni toužili i nadále válčit, prožívat čisté opojení z pachu čerstvé krve a kochat se délkou svých trofejí, řetězů uřezaných nepřátelských uší. U Galů se naopak projevila touha žít po svém, stranou všeho dění, pěstovat, obchodovat s okolím a pověsit meče a štíty na stěny, kde budou bojovat jen s prachem. Tak byl Traviland po krátké době míru uvržen opět do vřavy desítek malých nikdy nekončících sousedských válek, kdy každé období míru v sobě skrývalo jen čekání na rozbušku k ještě větším potyčkám.

Stalo se však něco, s čím nepočítali ani ti největší stratégové jednotlivých znesvářených stran. Do boje s osudem Travilandu se pustila samotná Matka příroda. Zlé jazyky tvrdí, že následující události zapříčinili Nataři. Prý ve svých chrámech přinášeli živé zápalné oběti svým bohům, zejména všemohoucímu temnému Blackovi a novému vtělení dávného Mul-Tihun-Tera. Tyto rituální obřady měly být jejich posledním zoufalým pokusem ke získání ztracené slávy.

Dnes již nikdo nezjistí, zda se tyto báje zakládají na pravdě, nebo zda následující hrůzy způsobil jeden ze dvou měsíců doposud poklidně obíhajících Travilandskou oblohou. Jednoho poklidného letního večera se mírně nazelenalý měsíc zvaný Zaháj-Ení začal na obloze pozvolna zvětšovat a již za týden bylo jasné, že se nezadržitelně blíží. Jeho dopad na severovýchodní okrajové pláně byl doprovázen pronikavě rudou září, která na chvíli zastínila i samotné sluneční paprsky. Druhý z měsíců, stříbrný Res-Tart, zatím zůstával zlověstně přikován na svém místě a každou noc osvětloval svým chladným světlem plochu Travilandu.

To co následovalo po dopadu Zaháj-Ení překonalo všechny důsledky nedávných válek. Nad Travilandem začala roztahovat svá smrtící chapadla temná obluda. Její jméno je zakleto do pouhých tří písmen. I pouhé tři hlásky však stačí pro vyvolání děsu v očích každého zúčastněného. Její jméno zní totiž Mor. Morová rána zasáhla celou zemi rychlostí bouřícího větru a všude rozsévala smrt, zmar a beznaděj. Během pouhých několika dní vyhubila veškerou lidskou populaci světa.

V této chvíli však zasáhli bohové. Poprvé v historii tohoto světa otevřeli zámky tajemné brány Lo-Gin, kudy okamžitě začali na Traviland proudit noví osadníci a ihned si začali hledat své nové domovy. Brána byla umístěna ve svatyni Mul-Tihun-Tera, takže vlny osadníků začaly proudit nejprve do samotného srdce Travilandu a postupem času se rozlévaly i do vzdálenějších volných údolí. Při osidlování se mezi sebou národy zcela promíchaly a každý osadník začal žít svým životním stylem. Galové se obrátili k půdě. Římané začali stavět své vesnice a obnovovat svá pole takovou rychlostí, že jim trvale chyběly suroviny. Pouze Germáni nedokázali ukojit svou touhu po boji, a proto se mezi nimi velmi brzy objevili první loupeživí rytíři, kteří se svými doprovodnými družinami pravidelně okrádali své sousedy.

Ovšem našli se i takoví vévodové, kteří nezapomněli na hrůzy Půl stoleté války. Uvědomovali si, že přežít v těchto nových podmínkách můžou jen ti nejsilnější a nejprůbojnější. Brzy začaly vznikat pod heslem "Pomáhat a chránit" první tajemné spolky zvané Aliance. Sdružovaly povětšinou vévody všech národností odhodlané bojovat za společnou budoucnost. Nové aliance vznikaly a zase zanikaly při přetahování o své místo v kronikách. Ovšem cesta ke konečnému vítězství bude ještě velmi dlouhá a trnitá. Bude promáčena novou krví. Bez poražených není vítězů. Bez vítězů není mír.

A co Nataři? Pokud pověry nelžou, tak ze svého Zlatého města vše pečlivě sledují a potají se připravují na svůj druhý příchod a převzetí moci. Podaří se jim opět spoutat obyvatele Travilandu?

 

 JEDNOTKY:

   
Kopiník
Jejich dlouhá a ostrá kopí tvoří většinou první obrannou linii v boji proti nepříteli. Natarští kopiníci, odvážní a stateční bojovníci, užívají svoje dovednosti nejlepe ke svrhnutí jízdního útočníka z koně a svému následnému vítězství.


Trnový válečník
Ukované, trnům podobné výběžky na jejich helmách a ručních a ramenních chráničích opatřili opatřily trnovým válečníkům jejich jméno. Dobří pěšmo jsou muži, kteří účinkují pro Natary ve slavných bitvách jako trnový válečníci.


Gardista
Od lidu obdivovaní a od nepřátel obávaní. Vystačí si zcela bez nějakého jezdeckého zvířete. Gardista se počítá mezi mnohostranné bojovníky Natarů. Všeobecně platí za skvěle vytrénované válečníky, který spolu se svými ostrými meči nepříteli nenechává téměř žádnou šanci.


Kradoucí pták
Nataři využívají kradoucí ptáky k získávání informací o jejich soupeřích. Jsou prakticky neviditelní, avšak uřvané hejno těchto opeřenců zpozoruje každý obyčejný vesničan.


Sekerní jezdec
Ve vzduchu je cítit smrt a ničení, když se sekerní jezdci chystají do bitvy. Zručně jako rolník seká s kosou pastviny, oni sekají svými mocnými sekerami po nepříteli. Jedna rána většinou stačí k usmrcení protivníka.


Natarský rytíř
Jen nejzručnější a nejsilnější bojovníci Natarů přežijí výcvik natarského rytíře. Můžeme jistě mluvit o drsném bojovém umění, když vidíme natarského rytíře, jak dokonale a nebojácně ovládají svůj meč. I jejich koně patří k nejsilnějším v zemi a jsou, podobně jako natarský rytíř, dobře vybaveni. Rychle se v královstvích a zemích rozkřiklo, že davu natarských rytířů se nemůže postavit skoro nic.


Válečný slon
Nataři dokázali jako jediný národ ovládnout tyto impozantní tvory. Žádný val, žádná hradba a už vůbec žádná palisáda. Je sice pomalý, ale houževnatě a nezadržitelně rozšlape vše, co se mu postaví do cesty.


Ballista
I jakožto inženýři byli Nataři úspěšní. Již dávno před ostatními národy stvořili ohromné, dvouramenné přístroje. K natažení provazu a následnému cílenému odpálení je potřeba mnoho mužů, avšak kde udeří, nezůstane žádný kámen v hradbě a dokonce i silné duby žačínají po úderu pukat.


Natarský císař
Směs čistého strachu, obdivu a úcty projede vesničany, když k nim Natarský císař promluví. Tato dobře vzdělaná a impozantní osoba je schopna se svým ohromným charismatem jen jediným proslovem poddat.


Osadník
Neohrožení muži a stavitelé, plni touhy po velkých činech, s velkou zkušeností při kultivování půdy a budování paláců se vydají vždy tři, pokud chtějí Natarům přivlastnit novou zem.
  

 

 

Diskusní téma: NATAŘI

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Vyhledávání

© 2008 - 09 POCMARAUDER | Všechna práva vyhrazena.Z webu nesmí být nic kopírováno bez souhlasu admina KONTAKT : pejzaz.junior@seznam.cz / ICQ: 406 597 998 Správce webu